O nás

Toho šedého rána v Buenos Aires zakotvila loď. Vystoupil z ní a dal se do pláče bez slz. S hlavou skloněnou, upřenou do vzpomínek. S vlhkýma očima, v nichž byl zvláštní lesk, a beze slov. Postavil kufr na zem a sedl si na něj.

Tak to všechno začalo.

Naděje cestovatele z některé vesnice dnešní České republiky, zamilovaného do své země a do svého jazyka, protože právě jím mohl začít vyjadřovat své city v naší milované Argentině.

Ozvěna nadějí, které se vracejí a sladce tmavnou v tom, co bylo ztraceno.

Abychom tento příběh zachránili, bylo třeba se nějak znovu sdružit.

Tak vznikla myšlenka založit spolek, zpočátku s hrstkou přátel: Ana Souchop, Patricia Cmol, Roberto Jakubek, Eduardo Letocha a Arturo Krivanek, někdy v říjnu 2001, pomocí řetězových e-mailů. Dnes sdružujeme 800 rodin.

Chtěli jsme uctít památku těch mnoha mužů a žen, kteří plakali, aniž by jim po tváři stekla jediná slza. Těch, kteří v polovině minulého století i dříve, na útěku před válkou a hladem, založili desítku kulturních, společenských a sportovních spolků, kde sdíleli své sny, udržovali své zvyky, pochutnávali si na tradičních jídlech, tančili svůj okouzlující slovanský folklor a zakládali spolu nové domovy.

Později, s neustálou proměnou života, jejich zvyky pohasínaly. Snad i proto, že chyběly nové vlny přistěhovalců, ty spolky postupně zavíraly své dveře a zůstali jsme jen my s jejich odkazem, zvyky a občasnou českou větou, ale bez místa, které by nás přijalo pod svou střechu.

Naše myšlenka se velmi podobá myšlence onoho muže, který sedí na svém kufru – už ne na této zemi – a bude cítit, že jeho vykořenění nebylo marné. Chceme spojit všechny, kdo – ať už mají českou krev, nebo ne – sdílejí naše smýšlení o prostotě života a o citu, bez stranické politiky a bez náboženství; protože lidé jsou koneckonců život, a to nejdůležitější je proto všude kolem nás.